Adéla Štěpničková

V Adforsu pracuji 3 roky.

Jsem dělnice na skárně a mám tady hodně rodinných příslušníků i kamarádů. Personalistky nám dávají směny společně, vychází nám co nejvíce vstříc, takže je dobré, že pak máme i společné volno.

Nejčastěji pracuji na odvíjení. Když z hutě dojdou stojany s vláknem, tak je odmotávám. Říkám, že hledám konce. Zní to zvláštně, ale je to tak. Konce tam jsou často ztracené a já je musím najít a připravit pro další kolegy ze skárny, aby je mohli zapříst. Pak se vlákno zpracuje na cívky a ty se odesílají.

"Jsem ráda, že jsem dostala příležitost pracovat v Adfors."

Jsem s kolegy i na skárně ve skupinkách, kde to zapřádáme společně, smekáme, ořezáváme a podobně. Chápu, že pro někoho, kdo to nezná, je to hodně zmatené, ale po nějaké době se člověk zaučí a vše zvládá.

Vážím si toho, protože jsem mohla nastoupit hned po škole i bez praxe a přitom mám velmi dobře ohodnocenou práci se spoustou benefitů.